Scénář - Kašpárek jede na výlet
29. 10. 2009
KAŠPÁREK JEDE NA VÝLET
Vypravěč:Ahoj děti, všechny vás vítám na dnešní loutkové pohádce „Kašpárek jede na výlet“.
Náš pohádkový příběh se odehrává v malém království nedaleko města Rájce. Vládne v něm pan král Jaromír a paní královna Jindřiška. Jejich rozpustilá princezna Janička
Princezna: ahoj děti (princezna se představí)
si nejraději hraje se svým kamarádem Kašpárkem
Kašpárek: nazdárek dětičky, pěkně vás tu vítám (kašpárek se představí)
se svým koťátkem. A protože koťátko Macíček má dnes narozeniny, zazpíváme mu na úvod veselou písničku „Malé kotě“.
(Maruška hraje na kytaru a ostatní zpívají písničku Malé kotě).
Macíček má z písničky velikou radost a přišel se pomazlit k princezně do komnaty. Už začíná svítat a princezna Janička pomaloučku, polehoučku otevírá očka do nového dne.
1. Dějství
Scéna – princezna a kašpárek
Princezna: Jé to je pěkné ráno, to jsem se dnes hezky vyspinkala. Musím se rychle obléci a jít se přivítat s Kašpárkem. Už se moc těším, co budeme dnes spolu provádět. Jdu se podívat do zahrady.
Kašpárek: Ahoj princezno, vítám tě do nového dne.
Princezna: Ahoj Kašpárku. Také ti přeji dobré ráno. Víš, že dnes mi začínají prázdniny a plno volného času. Tatínek král a maminka královna odjeli na dovolenou k moři a nám začíná plno svobody.
Vypravěč: Princezna Janička odešla na snídani, kde usilovně přemýšlela, co dneska s kašpárkem podniknou. Kašpárek mezitím pobíhal po zahradě honil, motýlky a užíval si ranního sluníčka.
Po vydatné snídani se princezna Janička rozběhla do zahrady za kašpárkem.
Princezna: Kašpárku, haló už to mám. Vyjedeme si dnes na výlet do lesa na kole.
Kašpárek: Hm, hm, to není špatný nápad. Jdu nachystat mapu, abychom na výletě nezabloudili.
Princezna: Já jdu za kuchařem, aby nám nabalil svačinku a pitíčko.Už se nemůžu dočkat.
Vypravěč: Jakmile bylo vše přichystáno k odjezdu, vydala se princezna Janička s kašpárkem na kolech lesní stezkou na výlet.
Princezna: Kašpárku, zastav chvíli. Již umdlévám hlady a žízní, potřebuji se posilnit.
Kašpárek: Už zastavuji, tady je pěkné místečko. To jsem ale zvědavý, co nám nachystal kuchař dobrého ke svačince.
Princezna: Já mám chleba se sýrem, jablíčko a čajíček. To je ale dobrota. Pěkně se posilníme a vyrazíme dále.
Kašpárek: Pěkně jsem se najedl, teď bych si nejraději lehnul, ale musíme jet dále.
Princezna: Kašpárku, mě se ta cesta zdá však nějaká divná. Jako bychom jezdili pořád dokolečka.
Kašpárek: Vytáhnu mapu a podívám se, jestli jedeme dobře. Princezno, já se v té mapě nemůžu vyznat. V dálce vidím les, ale není v mapě namalován.
Princezna: Co budeme Kašpárku dělat? Já se začínám bát.
Kašpárek: Pojedeme ještě kousek a uvidíme, jestli dorazíme k nějakému známému místu.
Vypravěč: Princezna s Kašpárkem jeli a jeli, ale nikam už nedojeli. Museli opět zastavit a domluvit se spolu, co dál.
Kašpárek: Princezno, já vylezu na tento strom a podívám se, jestli neuvidím v dálce rybník, který je zakreslen na mapě.
Princezna: Tak nepovídej a honem lez. Začíná se stmívat a já se již hodně bojím.
Vypravěč: Kašpárek rychle šplhá na strom až se mu rozcinkaly rolničky.
Kašpárek: Princezno Janičko, vidím ho, vidím světýlko, chaloupku a rybník. Honem lezu dolů, nasedat na kola a jedeme.
Vypravěč: Kašpárek s princeznou uhánějí směrem k rybníku co jim dech stačí. Už, aby byli z lesa pryč.
Princezna: Kašpárku, vidíš to co já? Podívej se na tu divnou chaloupku. A kdo to z ní vylézá?
Kašpárek: Vidím, to je přece vodník. Nevěřím vlastním očím. Vodník a v suchozemské chaloupce. To jsou mi ale divné věci.
Princezna: Kašpárku, běž se ho zeptat, jestli nezná cestu do zámku. Šup tak utíkej.
Kašpárek: Ahoj vodníku, ty tady bydlíš?
Scéna – vodník, princezna, kašpárek
Vodník: Ano, bydlím. A jak jste se tady ocitli vy? Sem nezabloudí živá noha jak je rok dlouhý.
Princezna: Víš vodníku, my jsme jeli na kolech na výlet a zabloudili jsme.
A jak to, že ty bydlíš v chaloupce a ne v rybníku?
Vodník: Protože mám rýmu a jsem strašně nachlazený. Voda už není to co bývala.
Princezna: To je nám líto. Můžeme Ti nějak pomoci?
Vodník: Budu rád, když si se mnou dáte čajíček. Jsem tu pořád sám a je mi smutno.
Kašpárek: To je dobrý nápad. A při čajíčku se podíváme do mapy, abychom našli cestu zpátky na zámek.
Vypravěč. Všichni tři odešli společně do vodníkovy chaloupky, kde je vodník jaksepatří pohostil.
Vodník: Kašpárku, ukaž mi tu mapu.
Kašpárek: No, podívej se vodníku do mapy. Tudy jsme jeli, ale nemůžeme najít tento rybník s tvojí chaloupkou.
Vodník: To ani nemůžete. Je to kouzelný rybník a ten není na vašich královských mapách zakreslen. Počkejte já donesu svoji mapu a tam se podíváme.
Vypravěč: Vodník odešel do komůrky pro svoji tajnou mapu, kterou zdědil po svém strýci.
Pak se všichni nad mapu sklonili a začali studovat, jak by se mohli dostat zpátky na zámek.
Vodník: Princezno, podívej se, tady je les kde jste zabloudili, zde můj rybník s mojí chaloupkou. A tamhle zámek kde s kašpárkem bydlíte.
Kašpárek: To je skvělé. Cesta se objevila a my se dostaneme zpátky domů na zámek. Máš radost princezno?
Princezna: Kašpárku, můj drahý, jsem moc ráda. Však už všichni na zámku budou mít strach, kde jsme tak dlouho. Už je ale večer. V noci se nám půjde hodně špatně.
Vodník: Víte co? Můžete u mne do rána přespat v komůrce pro hosty. Je taková skromná, není jak na zámku, ale snad vám poslouží.
Princezna: Vodníku, moc děkujeme. Rádi u tebe přespíme.
Vypravěč: Vodník zavedl princeznu s Kašpárkem do komůrky pro hosty, přichystal jim postýlky a pak si všichni společně popřáli dobrou noc. Za malou chvíli již nebylo slyšet ani hlásku a všichni spokojeně oddechovali po náročném dni.
Princezna: Kašpárku, vstávej. Přeji ti dobré ráno, pojď musíme vyrazit na cestu domů do zámku.
Kašpárek: Dobré ráno princezno. Já jsem se krásně vyspal. To určitě dělá ten čistý vzduch kolem rybníka. Pojď, půjdeme se rozloučit s vodníkem a vydáme se domů.
Vypravěč: Vodník vstává každý den časně ráno. Přichystal svým novým kamarádům snídani a pozval je ke stolu.
Princezna: Vodníku, moc ti s Kašpárkem děkuji za příjemné přijetí, radu a nocleh. Jak se ti ale za to odvděčíme?
Kašpárek: Já už vím, zazpíváme Ti písničku, kterou nás naučil náš zahradník. Je o hastrmanovi.
(Holky zazpívají písničku „Hastrmane tatrmane“).
Vodník: moc vám děkuji, byla to pěkná písnička. Jsem rád, že jsem vás poznal.
Princezna: Kašpárku, a co kdybychom pozvali vodníka na zámek? Za měsíc budu slavit narozeniny a dobrých přátel není nikdy dost.
Kašpárek: Já myslím, že paní královna a pan král budou jen rádi. Až jim povíme, že jsme na výletě zabloudili a vodník nám poskytl přístřeší a radu jak se dostat domů, budou jen rádi, jakého máme nového kamaráda.
Princezna: Vodníku, já tě zvu k nám na zámek na oslavu mých narozenin. Budeš u nás vítán.
Vodník: Princezno, děkuji za pozvání. Za měsíc se tedy uvidíme. Ahoj a šťastnou cestu domů.
Vypravěč: Princezna s Kašpárkem se s vodníkem rozloučili. Sedli na svá kola, vodníkovi zamávali a vydali se zpátky domů na zámek.
Vypravěč: Děti a nyní si uděláme přestávku. Společně s Maruškou a Evičkou si trochu protáhnete svoje tělíčka.
Maruška: Děti vstaneme a zazíváme si písničku.
„Hlava, ramena, kolena, palce
kolena, palce, kolena, palce.
Hlava, ramena, kolena, palce
oči, uši, pusa, nos.“
kolena, palce, kolena, palce.
Hlava, ramena, kolena, palce
oči, uši, pusa, nos.“
Evička: Evička společně s Maruškou zpívá a předcvičuje.
Evička: Děti a teď si nasedneme do vláčku a pojedeme za dalším pokračováním pohádky.
A všichni společně zpívají písničku „Jede, jede mašinka“.
Scéna - vodník a Hurvínek
Vypravěč: Děti, protáhli jsme si tělíčka, zazpívali, zatancovali a nyní budeme opět pokračovat v naší pohádce.
Vodník: Jsem tak rád, že jsem našel nové kamarády. S princeznou a Kašpárkem ten čas rychle utekl. Včera mi poštou došla pozvánka na oslavu princezniných narozenin. Už se moc těším, až se vydám na zámek. Půjdu si sbalit věci na cestu. Nejdříve však musím nachystat dárek pro princeznu. Co já jí jenom daruji? Co by tak princezně udělalo radost?
Vypravěč: Vodník přemýšlí a přemýšlí až ho nakonec napadl skvělý nápad.
Vodník: Že mě to hned nenapadlo. Natrhám v lese kytičku lesních jahod a zazpívám princezně písničku k narozeninám. Vždyť ona tak ráda zpívá a určitě bude mít radost.
Zítra musím časně ráno vyjít na cestu. Půjdu si teď zaplavat do rybníka, abych po cestě neuschnul. Hlavně, aby se mi nezhoršila ta strašná rýma.
Vypravěč: Vodník se rozběhl k rybníku, skočil šipku a už plaval kraulem, potápěl se a dováděl, jako když byl malý vodníček. Jakmile pocítil únavu, vylezl z vody, otřepal se a odešel spát do své suchozemské chaloupky.
Vodník: Jé, sluníčko pěkně svítí, už musím vstávat. Dnes mne čeká dlouhá cesta. Vezmu si jen mapu. Skočím si pro ni do komůrky. Tak a dám si ji do baťůžku a vycházím.
Vypravěč: Vodník si to kráčí k lesu, pak kolem borovice, na palouček a zase lesem. Jde a jde, ale najednou neví kam jde. Zastaví se a diví se.
Vodník: To jsem z toho celý jankovitý. Já to tu vůbec nepoznávám. Asi zde musí být něco začarovaného. Sednu si na tento pařez a podívám se do mapy. Mám ji v baťůžku. Ale co to? To není moje mapa? Vždyť to je mapa princezny a kašpárka. Jsem ztracený. Co jen budu dělat? Cestu z lesa nenajdu a narozeniny princezny nestihnu. Co já si jen počnu?
Vypravěč: Vodník se rozplakal a byl celý smutný. Takové neštěstí neočekával. A to se tak těšil, až se opět setká se svými novými kamarády.
Vodník: Au. Co se to děje? Hele šiška. Ty veverky jsou ale hrozné. Házejí mi na hlavu šišky. No počkejte, já vám dám. A smát se mi, když mě potkalo takové neštěstí.
Vypravěč: Vodník hrozí směrem na strom.
Hurvínek: Cha, cha. Veverka, já ti dám veverka. Musím se smát až se za břicho popadám. Jestli já vypadám jako veverka, tak ty jsi vodník.
Vodník. Ale já jsem skutečně vodník. Podívej se na můj šos. Ještě z něho kape voda. To že mám rýmu, neznamená, že nemůžu být vodník. Já mám totiž alergickou rýmu na vodu.
Hurvínek. Tak to jsem ještě neslyšel. Ale v dnešní době je všechno možné. Já mám třeba zase alergii na učení. Jak slyším, že mám jít do školy, zčervenají mi tak uši, že začnu celý hořet, dostanu teplotu a nemůžu se hnout z postele. To pak taťulda musí vzít kýbl s vodou a pošplíchat mě, abych zchladl. Jenomže to zase dostanu zimnici, takže je lepší, aby přede mnou nikdo nevyslovoval, že mám jít do školy.
Vodník: Tak to ti vůbec nezávidím, já už do školy chodit nemusím. A hele, jak se vůbec jmenuješ?
Hurvínek: Já se jmenuji Hurvínek.
Vodník: A co tady děláš? Nikdy jsem o nikom tak podivném neslyšel.
Hurvínek: No, já sám nevím. Ještě před chvílí jsem si hrál v parku s Máničkou na schovávanou. Napadlo mne, že se Máničce schovám na strom a tam mne jistě nenajde.
Vodník: S Máničkou? Kdo to je?
Hurvínek: To je moje kamarádka. A co se pořád tak divíš? Copak ty nemáš kamarády?
Vodník: Ještě donedávna jsem kamarády neměl. Ale před několika dny k mé chaloupce zabloudili princezna s kašpárkem a ti se stali mými novými kamarády. Byla s nimi velká legrace.
Hurvínek: Princezna? Kašpárek? Kde jsem se to ocitl? To je jako v nějaké pohádce. A ještě k tomu mluvím s vodníkem.
Vodník: V pohádce? Tak tomu zase nerozumám já. Tohle je skutečný svět. Zde my žijeme.
Hurvínek. Ale tam kde žiji já, žádní vodníci a jim podobní neexistují.
Vypravěč: Hurvínek usilovně přemýšlí, až mu opět začínají červenat uši. Nejde mu do hlavy, jak se ocitl v tomhle lese, když má být v parku s Máničkou.
Hurvínek: Co já jsem to jen dělal. Lezl, jsem na strom. Tam jsem se uvelebil a koukal mezi větvemi na Máničku, která mne hledala dole v houští. Chtěl jsem na ni vybafnout, když v tom jsem v kapse nahmatal flétničku.
Vodník: Flétničku? Co to je? To neznám.
Hurvínek: Copak ty nevíš co je to flétnička? Hele, podívej se. No vodníku, tys na to přišel. To určitě ta flétnička. Já na ni zapískal a přál jsem si, kdybychom se mohli s Máničkou tak ocitnout v nějaké pohádce.
Vodník: Pohádce?
Hurvínek: Jo, v pohádce, jako s draky, vodníky a princeznami. Ty jo. Tak ta flétnička je kouzelná. No, to je úžasné. Vodníku, kde je ale Mánička? Doufám, že nezůstala v tom houští a ještě mne tam nehledá. Zkusím zapískat, abych se dostal zpátky k ní.
Vypravěč: Hurvínek zapískal na flétničku, pomyslel si na Máničku a na známý park, ale nic se nedělo. Když otevřel oči, stál pořád vedle vodníka v lese.
Hurvínek. Co tady ještě děláš? Jak to že jsi nezmizel? Vždyť já jsem si přál být zase s Máničkou u nás v parku.
Vodník: Asi není tak kouzelná, jak si myslíš. Půjč mi ji na chvíli. Zkusím si tentokrát zapískat já.
Vypravěč. Vodník si vzal od Hurvínka flétničku, pískl do ní a přitom si přál, aby s Hurvínkem byli z lesa pryč. Moc si v duchu přál ocitnout se u zámku, kde bydlí princezna.
Hurvínek: Co se to děje? Kde to zase jsme? Takový krásný zámek je před námi.
Vodník: To snad není ani možné. Já zapískal na flétničku a přitom jsem myslel na princeznu a najednou jsme tady. To je to nejlepší, co jsem si kdy přál.
Vypravěč: Mezitím co se vodník s Hurvínkem vzpamatovávali z údivu nad fungující kouzelnou flétničkou, na zámku se děly divy.
Kašpárek: Princezno, honem pospěš, ještě musíme domyslet, jaké bude pan Kuchař podávat menu na tvé oslavě narozenin.
Princezna: Kašpárku, ani si nedovedeš představit, jak mne z toho bolí hlava. Přeji si, aby bylo vše již připraveno a mohli jsme začít oslavovat.
Kašpárek: Hele, princezno, mám takový dojem, že vodník už měl dorazit. Nějak mu cesta dlouho trvá.
Princezna: Jen, aby někde nezabloudil. Víš co se stalo? Já jsem si včera uklízela v komnatě a našla jsem v baťůžku z našeho posledního výletu vodníkovu mapu.
Kašpárek: Tak to je docela průšvih. Jak vodník najde cestu do zámku?
Princezna: O tom jsem taky přemýšlela a nevím jak mu pomoci. Ale věřím, že to dobře dopadne.
Vypravěč: Princezna zadumaně přechází sem a tam a přemýšlí, jestli se vodníkovi podaří najít cestu do zámku. Najednou však uslyší velký lomoz před branami zámku.
To se vodník s Hurvínkem dobývají do zámku. Zámecká stráž je však nechce pustit a zatarasila vstup v bráně u zámku.
Vodník: Ale princezna je moje kamarádka. Já se k ní musím dostat.
Vypravěč: Vodník se už rozhorlil a volá na zámecké stráže.
Princezna: Kašpárku, slyšíš to, to je přece vodník. Vodník, náš kamarád.
Kašpárek: Princezno, honem utíkej, oni ho nechtějí pustit dovnitř.
Vypravěč: Princezna se s kašpárkem rozběhla směrem k zámecké bráně. Volá na stráže ať vodníka pustí, že je to jejich kamarád a přišel na oslavu.
Scéna - vodník, princezna a Hurvínek
Vodník: Ahoj kamarádi. Já jsem tak šťastný, že vás vidím. Až vám budu vyprávět co se mi všechno přihodilo.
Princezna: A kdo je ten kluk? Kde jsi ho potkal?
Vodník: Princezno, dovol, abych Ti představil svého dalšího kamaráda. Neznám ho moc dlouho, ale hodně mi pomohl. Potkal jsem ho v lese, když jsem tam zabloudil po cestě k tobě. Jmenuje se Hurvínek.
Princezna: Hurvínek? To snad ani není možné?
Vodník: Ty ho znáš princezno?
Princezna: Neznám, ale znám jednu holčičku, Mánička se jmenuje a té se ztratil kamarád Hurvínek.
Hurvínek: Co to povídáš, ty znáš Máničku? To musí být určitě ta moje Mánička, se kterou jsem si hrál u nás v parku na schovávanou.
Princezna: Ano, to bude jistě ona. Vykládala mi, že byla s Hurvínkem v parku, hledala ho v houští a najednou se ocitla u nás v zámecké zahradě.
Hurvínek: A kde je? Potřebuji se s ní vidět. Ač se mnohdy hašteříme, moc se mi po ní stýská.
Princezna: Neboj se Hurvínku. Brzy ji uvidíš. Před chvílí však usnula. Po celou dobu Tě v zámecké zahradě hledala, až z toho usnula v altánku na zahradě.
Hurvínek: Tak to jsem si oddechl. Je v pořádku a taky se společně zase vrátíme domů. Už je nejvyšší čas. Taťulda Spejbl s Bábinkou už nás určitě budou hledat.
Vypravěč: Princezna s kašpárkem a vodníkem doprovodili Hurvínka do altánku, kde odpočívala Mánička.
Scéna – Hurvínek a Mánička
Hurvínek: Máničko, ty holka jedna, vstávej. Musíme už domů.
Vypravěč: Rozespalá Mánička vytřeštila oči na Hurvínka a zvolala:
Mánička: Hurvínku, ty kluku jeden, kde se mi jen schováváš. Já myslela, že už tě nikdy neuvidím.
Hurvínek. Neboj, vždyť víš, že ti vždycky pomůžu a všechno zachráním.
Mánička: Ale jak se dostaneme domů?
Hurvínek: Máničko, představ si, že mám takovou kouzelnou flétničku. Když na ni zapískám a přeji si v duchu, abych s někým kdo je mi blízký, byl na jiném místě, tak flétnička mi to splní.
Mánička: Ty neříkáš pravdu. To není možné.
Hurvínek: Ale je. Zeptej se vodníka. Ten taky zabloudil v lese, zapískal na flétničku a nejednou hupky dupky, už jsme byli u zámku.
Vodník: Máničko, opravdu, je to tak jak říká Hurvínek.
Princezna: A víte co? Já vás všechny zvu na oslavu mých narozenin.
Vypravěč: A jak to všechno dopadlo? Přece dobře. Kuchař napekl spoustu sladkostí, uvařil masíčko a brambory, nakrájel spoustu zeleniny a přichystal plno dobrého čaje.
Oslava trvala celé tři dny a tři noci. A vodník dal princezně ten nejhezčí dárek, který mohl dát. Lesní jahůdky sice nestihl v lese nasbírat, za to zazpíval krásnou písničku.
Holky zazpívají písničku princezně k narozeninám