….léto
Pomaloučku, polehoučku se jarní dny ubíraly ke konci. V přírodě bylo již znát blížící se léto. Malá Anička tušila, že se krátí školka a zanedlouho budou velké prázdniny. Má je moc ráda, protože může jet k babičce na prázdniny, ale hlavně se těší, že pojede s maminkou a tatínkem na dovolenou.
Je pátek a maminka přišla pro Aničku do školky už po obědě. To Anička miluje. Nemusí ve školce spát a může si hned s maminkou jít hrát. Dnes je slavnostní den. Školní rok končí a začínají velké letní prázdniny. Anička se pěkně rozloučila s paní učitelkou, předala jí kytičku, kterou jí připravila maminka, zamávala ostatním kamarádům a odešla spokojeně s maminkou směrem domů.
První jejich kroky směřovaly do cukrárny. Taková vanilková zmrzlina se šlehačkou, to je něco výborného. Moc si holky spolu užily. A pak už hupky šupky domů, kde je čekal tatínek. Anička se s ním pěkně přivítala a utíkala si do pokojíčku balit potřebné věci na dovolenou. Zítra jedou všichni společně na celý týden na chatu. Budou si opékat párky, chodit na procházky a určitě se taky půjdou vykoupat do blízkého koupaliště.
….motýlí sen
Maminka zavolala Aničku k večeři. Dnes mají palačinky s marmeládou. Maminka je umí nejlépe za všech. Jsou křehoučké, tenoučké a krásně voní. Anička snědla celé tři palačinky, a zapila je mlíčkem. Před spaním si vyčistila zoubky a pak už šla spinkat. Dnes večer má službu se čtením pohádek tatínek. Madlenka je vždy moc šťastná, protože tatínek umí moc hezky číst pohádky. Nikam nespěchá, a to si to s Aničkou pěkně vychutnají.
Anička usíná a jejím světem jsou teď sny. Ocitla se na velké rozlehlé louce plné lučních kytiček. Anička se radostí roztančila. V dálce uviděla krásné motýlky. Začala na ně mávat a oni popoletěli k Aničce.
„Jé, vy jste krásní a barevní“. Motýlci třepetaly křídly a měli radost, že Anička si jich všimla. Už hodně dlouho jsou na louce sami. Nikdo je tam nenavštíví a tak byli z toho smutní. A najednou je tam malá holčička, která se usmívá a mluví s nimi. Poletovali okolo její hlavy a snažili se jí sdělit svá tajemství. Anička jim však nerozuměla. Moc by si s nimi také chtěla povykládat, ale nevěděla jak na to. Pak jí blesklo hlavou, že poprosí svého andělíčka, aby jí umožnil mluvit s motýlky. A najednou, světe div se, začala Anička rozumět motýlkům, jak si vykládají o té roztomilé holčičce, která se objevila na jejich louce.
….odjezd na dovolenou
„Aničko vstávej, šeptala něžně maminka, která se snažila Aničku vzbudit. Jenomže Anička spinkala velice tvrdě. Měla krásný sen, ze kterého se jí nechtělo vzbudit. Roztomilý motýlci ji ve snu provázeli a poletovali kolem ní. Maminčin hlas byl však mocnější a malá Anička pootevřela očka. Pohlédla na maminku, usmála se a celá šťastná se s maminkou objala.
„Hurá“, zavolala Anička. „Maminko, dnes jedeme na chatu, že“? ujišťovala se Anička, která dnes nemusí vstávat do školky.
„Ano, za chvíli se nachystáme a vyrazíme na cestu. Tatínek právě skládá tašky do auta“. Řekla s úsměvem na tváři maminka.
…. cesta autem
Cesta autem byla trochu delší než si Anička dokázala představit. Už ji docela bolely nožičky a zádíčka od toho dlouhého sezení. Poprosila tedy tatínka, jestli by mohli na chvíli zastavit. „To víš, že ano“. Odpověděl tatínek a na nejbližším parkovišti udělal přestávku. „Aničko, pojď půjdeme se trošku protáhnout a proběhnout“. Řekla maminka, když tatínek zaparkoval auto na parkovišti u silnice.
„Maminko a dala bys mi napít?“, poprosila Anička maminku, která jí ochotně podala uvařený sladký čaj. Pak se s Aničkou proskočili a mohli opět pokračovat v jízdě.
…. pískající vláček
Anička se dnes probudila velmi časně. Nemohla dospat rána, protože věděla, že pojede s maminkou a tatínkem poprvé vláčkem na výlet. Byla zvyklá, že všude jezdí autem, tak to pro ni bylo velké dobrodružství.
„Aničko, pojď se nasnídat“, volala maminka z kuchyňky. Tatínek už seděl u stolu a čekal až se všichni společně nasnídají. Taková společná dovolená je pro něho balzám na duši. „Tatínku a bude ten vláček dlouhý?“ Ptala se nedočkavá Anička.
„Nech se překvapit,“ povídá tatínek, který má naplánovaný celý dnešní výlet. Maminka zabalila svačinku do baťůžku, nachystala pití a pro jistotu vzala i pláštěnky. Samozřejmě nezapomněla přibalit tatínkovu mapu s naplánovanou cestou.
Na nástupišti už čekalo hodně lidí. Vlak měl za deset minut odjíždět a tak se lidé již začali scházet. Jízdenku koupila maminka u okýnka v čekárně. Anička šla s ní, protože byla zvědavá, jak se to té paní za okýnkem bude říkat.
„Dvakrát dospělou a jedenkrát dětskou jízdenku do Vlašimi“, povídá maminka, která si mezitím nachystala peníze na zaplacení.
Rozhlas oznámil přijíždějící vlak. Tatínek držel Aničku za ruku, aby se náhodou celým štěstím nerozběhla k vlaku než zastaví. Brzdy pískají a Anička si zacpává ouška.
„Hurá, už můžeme do vlaku.“ Zvolala s nadšením Anička. Všichni společně nastoupili a sedli si do volného kupé. Vlak se rozjel a za malou chvíli vstoupil do vagonu pak průvodčí.
„Dobrý den, předložte jízdenky,“ povídá fousatý průvodčí. Maminka vyndala jízdenky z peněženky a podala je panu průvodčímu. Ten je označil a vrátil je mamince zpátky.
„My jedeme na výlet,“ povídá s úsměvem a rošťárnou v očích Anička panu průvodčímu.
„A kam máte namířeno?“ ptá se pan průvodčí a pousměje se na Aničku.
„To je ještě tajemství. Je to taková naše dnešní hra.“ Povídá tatínek.
„Tak pěknou cestu, ať se vám výlet vydaří.“ Loučí se pan průvodčí, který musí jít k dalším cestujícím.
….dobrodružná hra
Pokračování příště 