Pohádky a vše ostatní

Na začátku měsíce září bylo v Brně na Lesné otevřeno nové Centrum "Duhový ráj".

02.10.2009 jsem měla možnost poprvé v nově otevřeném Centru zahrát loutkové divadlo. Jednalo se o pohádku "Madlenka a princezna na hrášku". Malí diváci byli předškolního věku a po zahrání pohádky měli zájem si sami hrát s připravenými loutkami. S dětmi jsem tedy imrovizovala a zahráli jsem si společně ještě další pohádku, ve které děti samy  vodily loutky a byly účastny dění v pohádce. Myslím , že tato část se dětem líbila nejvíce.

Madlenka a princezna na hrášku

 Madlenka a její miláčci

Ahoj děti, jmenuji se Madlenka, bydlím v krásné vesničce s maminkou a tatínkem. Doma máme spoustu zvířátek, se kterými si moc rád hraji. Nedávno skončily letní prázdniny, které jsem strávila společně s maminkou a tatínkem. Byla jsem také na prázdninách u babičky ve velkém městě, kde bylo spoustu zajímavých míst, která u nás ve vesničce nemáme. Nejvíce času jsem však pobývala u nás doma, běhala jsem po dvorku, zahrádce a hrála si s mými malými kamarády.

Tak třeba Julínek, to je takové malé zvířátko, má čtyři nožičky, je celé chlupaté a vejde se mi do dlaně. Má moc rád, když ho šimrám za oušky. Vždycky na mě koulí ty svoje očička, která vypadají jako dva korálky. Kdopak z Vás uhádne jaké je Julínek zvířátko?

Já Vám to pošeptám, je to roztomilý, heboučký křeček.

Pak mám taky kocourka Mourka , želvičku Huga , ptáčky Máju a Fildu a králíčka Ouška .

Často se s nimi mazlím. Každý den chodím zvířátka krmit a dávat jim napít. Kocourek má nejraději granulky, někdy si taky na půdě ve stodole chytí malou myšku. Ptáčkům vždy nasypu zrníčka do mystičky. To máte děti vidět, jak se začnou Mája a Filda mezi sebou hašteřit kdo si dřív nazobe víc zrníček. Je to někdy veliká legrace, jak se mezi sebou nemůžou dohodnout. Tak je vždy utěšuji, že nikdo z nich nepřijde zkrátka a na každého zrníčka vystačí.

Madlenka jede na výlet.

O prázdninách jsem také s maminkou a tatínkem jela na společný výlet na hrad Veveří.Den před odjezdem jsem šla brzy spát, abych byla na druhý den pěkně odpočinutá. Ráno jsem již nemohla samou radostí dospat a sluníčko, které mi svítilo skrze závěsy do pokojíčku, mne vytáhlo z postýlky ven.

Po vydatné snídani jsem se s maminkou a tatínkem vydala na autobus, který nás dovezl do města na vlak. Vláčkem moc často nejezdíme. Nejvíce jezdíme autem, ale tatínek si chtěl zavzpomínat na své dětství a tak navrhl cestování jiným způsobem. Ve vlaku jsem si s maminkou a tatínkem povídali a cesta příjemně a rychle ubíhala. Když přišel pan průvodčí podala jsem mu jízdenku, na kterou mi dal razítko. Schovám si ji na památku na prázdninový výlet.

Původně měl tatínek naplánováno, že k Hradu Veveří se vydáme na parníku, který vyplouvá z přístaviště na Brněnské přehradě. Jaké pro nás ale bylo překvapení, když jsme spatřili, že voda v přehradě je vypuštěná a maminka prohlásila, že tudy cesta nevede. Celou situaci zachránil tatínek, který má vždy skvělé nápady. Na mapě si našel trasu, po které bylo možné dojít na Hrad Veveří pěšky. Všichni jsme se společně zaradovali, že si uděláme pěší túru. Vydali jsem se po značkách, a aby mi cesta rychleji ubíhala maminka mi vyprávěla pohádku o Princezně na hrášku.

Maminka vypráví pohádku „O princezně na hrášku.“

„Šašku ty můj kamaráde, řeknu ti velké tajemství. Nesmíš ho, ale nikomu prozradit.“ šeptá princezna šaškovi do ouška. „To víš princezno, že to nikomu neřeknu, vždyť víš, že na mne je spolehnutí.“ zasměje se šašek a zacinká rolničkami.

„Včera jsem byla pomáhat zahradníkovi Hubertovi na zámecké zahradě. A představ si, co jsme seli do nakypřené půdy. Zrníčka hrášku. Hubert je měl pěkně naklíčené a myslím, že brzy vyrostou. Všechna zrníčka hrachu jsem pěkně zahrnovala a moc jsem se umazala. Představ si, měla jsem celé ruce od hlíny. Vůbec jsem si to neuvědomila a jak jsem vstala ze země, chtěla jsem si upravit šaty a už to bylo. Z mých svátečních šatů se rázem staly pořádně zablácené šaty. Jako bych právě upadla do kaluže po dešti. Zahradník Hubert z toho dostal takový záchvat smíchu, až se za námi otáčeli všichni sloužící.“ povídá ustaraně princezna šaškovi. Ten pokyvuje hlavou až se mu opět rozcinkaly rolničky a oba se tomu začali smát.

„A co jsi princezno s těmi šaty pak udělala? Paní královna z toho nebude mít pražádnou radost, že jsi se celá opět umazala. Nejraději by tě viděla chodit pěkně ve střevíčkách s upravenými šaty a načesanými vlásky. Ty však zatím po louce běháš, kytičky na zahradě zaléváš a se zvířátky všechen svůj volný čas trávíš.“ promlouvá šašek k princezně. „No“, krčí princezna rameny, „to je právě ten problém. Rychle jsem se rozloučila se zahradníkem Hubertem a utíkala jsem do své komnaty. Šaty jsem ze sebe svlékla a schovala je pod postel. Tam je určitě maminka královna nebude hledat.“ povídá princezna svému kamarádovi a čeká co on na to.

„A co dále? Tím to přece nekončí?“ ptá se nedočkavě šašek. „Večer bude slavnostní hostina, na kterou přijedou hosté z vedlejšího království. Mám za úkol si obléci sváteční šaty. Právě ty šaty, které nyní leží umatlané a zmuchlané pod postelí v mé komnatě. Mám velký strach co z toho bude. Asi si obléknu jiné sváteční šaty a budu doufat, že maminka královna nic nepozná.“ řekla ustaraná princezna.

„Nevím, nevím, jestli děláš dobře takhle obelhávat paní královnu a pana krále. Princezno, já bych se raději přiznal.“ radí šašek princezně. „Tak to nikdy neudělám.“ dupla nožkou princezna a odešla nahněvaná do své komnaty.

Mezitím co se v kuchyni připravovaly ty nejvybranější lahůdky na dnešní večerní hostinu, princezna se ustrojila do jiných šatů než měla. Když pro ni přišla komorná, že je čas na večeři, byla celá rudá a necítila se moc dobře, protože jí hlodalo svědomí.

Slavnostní hostina byla v plném proudu, když paní královna se naklonila ke své dceři princezně a zašeptala jí do ouška, kde má nové sváteční šaty ušité na dnešní hostinu. A vtom se to stalo. „Maminko, to jsou přece ony, cožpak je nepoznáváš?“ zalhala princezna, zrudla až ke kořínkům vlasů a začala koktat.

„Milá princezno, nelži mi, vždyť látku na nové šaty jsem vybírala právě já, byla růžová a tyhle šaty jsou žluté!“ řekla nahněvaně paní královna. A to už to princezna nevydržela a rozplakala se. „Maminko, nehněvejte se na mne, ale já jsem si je včera vzala do zahrady a celé je umazala od hlíny. Schovala jsem je ve své komnatě pod postel, abys na to nepřišla.“ celá uplakaná hledí princezna mamince královně do očí a čeká co se bude dít.

„Milá princezno, nejvíce mne mrzí, že jsi mi lhala. To se přece nedělá.“ dívá se královna na princeznu a kroutí smutně hlavou. Bylo jí moc líto, že jí princezna lhala a myslela si, že jí takový podvod projde. „Princezno, teď to již necháme být a já se večer domluvím s tatínkem králem jak tu chybu napravíš.“ pokývala královna hlavou a pohladila princeznu po vláskách.

Princezně se ulevilo, protože to bylo znamení, že maminka ji má stále ráda a nemusí se už ničeho bát. I kdyby měla jakýkoli trest, nyní vše vydrží a chybu napraví.

Druhý den se princezna potkala na nádvoří zámku se svým kamarádem šaškem.

„Šašku, počkej na mě.“ volá princezna na kamaráda, který právě vychází ze dveří zámku.

„Ahoj princezno, jak jsi se vyspala? Co paní maminka a tatínek řekli na tvoje vylepšené šaty na hostině?“ ptá se zvědavý šašek.

„Maminka se s tatínkem moc zlobili, ale pak jsme se usmířili, vše mi odpustili, ale musím si to odčinit. Právě nesu šaty k pradleně a budu s ní zašpiněné šaty prát, abych si začala vážit věcí, které mám.“ povídá princezna šaškovi.

„Aspoň si nyní již budeš pamatovat, že až půjdeš příště na hrášek, vezmeš si šaty do zahrady a ne na hostinu.“ povídá šašek své kamarádce princezně.

Madlenka dorazila do cíle.

Napjatě jsem po celou cestu poslouchala maminku, jak mi vyprávěla pohádku o princezně na hrášku. Sem tam jsem se taky musela proběhnout okolo nějakého stromu, to aby se mi nezkrátily nožičky. Cesta ale tak rychle uběhla, že když jsem spatřila první věže hradu Veveří, nemohla jsem uvěřit vlastním očím, že už jsme dorazili do našeho vytouženého cíle. Tatínek mne moc pochválil, jak jsem šikovná a vůbec jsem po cestě nevzlykala, že mě bolí nožičky.

Maminka mi na osvěžení koupila na nádvoří v občerstvení limonádu a já byla štěstím bez sebe. Děti, musím Vám povědět, že prohlídka hradu byla úžasná. Vzpomínala jsem na princeznu, o které mi vyprávěla maminka a představovala jsem si, jaké by to bylo krásné, kdybych ji tady potkala a mohly jsme si spolu hrát a běhat po nádvoří a v komnatách hradu.

O tom však zase někdy příště.                                            Vaše Madlenka